Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Červen 2018

Jedna z dalších introspekcí

30. června 2018 v 9:30 | Greg Freak
Tak mám za sebou pár menších milníků a tyhle symbolické věci mě často nutí poohlédnout se zpátky za tim, jak se kurva život mění. Člověk pomalu ale jistě ztrácí nezodpovědnost a tři prdele volného času, které mu umožňovali být aspoň v myšlenkách volný. Jo, ale asi mi svým způsobem nevadí určitý zápřah tohoto typu, páč pak člověk míň přemýšlí nad některými nepříjemnými myšlenkami.
Ále když začneš vyprávět o svých pubertálních pesimistických pohledech posílených alkoholem holce s depresí, tak si pak po vystřízlivění opravdu říkáš, že jsi fakt kretén. Obvlášť, když poslední dobou jsi na tom dobře.
Odchod na výšku bude asi zajímavý, možná takový nový začátek, co se společenského života týče. Rozhodování se kam půjdu, ale byla řehole. Představa, že jedno blbý rozhodnutí v devatenácti letech ovlivní(pokud si to nerozmylíš a nepřestoupíš, nevylejou tě, nerozhodneš se utýct ze systému či tak) to co budeš dělat dalších čtyřicet let je docela děsivá. Nakonec jsem se rozhodl pro něco, co bude náročná škola aj náročná práce, asi proto, že se chcu držet na uzdě.
Zas není s kým pít, aneb jak Greg přichází o kamarády. Ale za to si může sám. Se socializováním asi počkám až na výšku, nebo se vrátím k takovému schizoidnímu stylu života, přece jen to má své výhody...Bild that Wall! Vnitřní svět tak nějak zchudl, mohla by mu prospět nějaká péče a, když si člověk vystačí sám, tak je víc v klidu.
Poslední dobou mi fakt příjde, že se snažím jen nějak zaplácnout čas, který mi byl přidělen. Člověk by rád v tom viděl hlubší smysl, těžké emoce a tak, ale občas sám sebe vidí cynicky, chladně, roboticky. Raciem jsem došel k tomu, že na ničem nezáleží a mohu si dělat, co chci, ale přesto se řídím některými z tohoto pohledu iracionálními zábranami(že na ostatních záleží). I když tedy striktně řečeno z rozumu jako takového žádné životní poučky nevychází, vždy musí být nějaký axiom, od kterého se začne-je logické uhnout valícímu se balvanu, pokud nechceš zemřít...jenže ta touha nezemřít má emocionální základ, umožňuje evoluční sukcesi a organismy se vyvinuli tak, aby byli co nejlépe schopni předat své geny dál, protože ty, které se takto nevyvinuli vyhynuli... je to takový kruh.
Teď nevím kam jsem tim mířil... prostě něco o tom, že rozum bez nějakého emočního základu k ničemu nevede, je to jen nástroj. U některých typů schizofrenie dochází k narušení citového prožívání a emocí celkově, takto nemocní mají problém se rozhodovat, vyvíjet nějakou aktivní činnost a podobně, protože nemají tento emoční základ(i když tedy ano, u schizofrenie bývá narušeno i racio)
A proto dím, najděte si nějakou sračku, na které vám záleží, a udělejte z ní axiom svého žití, jinak se z toho poserete.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.