Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Milníky

27. února 2018 v 3:29 | Greg Freak
V životě je často většinou představuje nějaká velká událost, která mění některé aspeky života... nebo taky jen číslo, kterým člověk odpovídá na otázku "Kolik ti je?"
Pár takových milníku mě očekává a tak přemýšlím nad tím, co bude, co bylo a jestli to bude mít nějaký vliv. Jo takové všední věci, ale i to občas může vyvolat lehkou paniku. Lidé přichází a zas odchází, někdejší vrba se může stát už jen pomalu obrazem v mysli. A období jsou pomíjivé už tak nějak z principu.
Co nás činí, tím čím jsme? No nejjednodušší odpověď asi je, že naše činy, jenže každý si tak nějak v hlavě vytváří obraz sám sebe. Někdy lepší, někdy horší, někdy ani člověk neví, co si má o sobě myslet a to je pak těžké, páč soudržní obraz sebe sama je nutnej k určitý spokojenosti, když se člověk podceňuje, tak se prostě jen podceňuje, ale když o sobě pochybuje, ale neni si jist, tak je teprv ve stresu, nejistý. Obdobně je to i s jinými věcmi, některé základní principy, od kterých odvíjíme obraz sebe sama, víra, světonázor, hell vlastně i třeba rodina. To je taky důvod proč na útoky na tyto věci lidé reagují nejprudčeji.
No a občas se tyto základní kameny vytrácí, mizí téměř bez zpozorování a pak se jen člověk diví, jak se změnil, jak se jeho život změnil a tak.
Jep, tenhle článek je zatim značně vágní a nevim jak bude pokračovat dál...
Milníky pro mě měli vždycky při nejmenším symbolickou hodnotu, právě takovéhoto poohlédnutí se, případně dětinského fantazírování. Co se jiných vyznamějších/svátečních dnů týče, tak třeba jsem si jako dítě představoval duše mrtvých jak navštěvují o Dušičkách domy příbuzných a pak uvažoval nad tím, jak by to vypadalo kdybych s nima mohl mluvit apod. Vánoce a spirituální představy... jako malej jsem byl věřící a taky to bylo podporovaný mojí fantazií, postupem času to začalo trochu kolidovat s jinými aspekty mého já, chvíli to bojovalo a pak najednou postupně zmizelo téměř nepozorovaně. Například kamarád naopak prý víru jako malý téměř nevnímal, i když k ní byl veden, ale pak z ní udělal jakýsi aspekt svého života(sic teda chlastá a nadává, ale ta myšlenka tam je).
Ono dělat si ze sebe obrázek romantickýho hrdiny, pochmurného básníka. neni dobrej nápad, páč se to může zvrtnout a na venek (posléz aj uvnitř) může jevit jako lenost.
Často obecně představy občas kazí požitky, obvzlášť, když jsou to opravdu jen představy a nikoliv plány. Nějaký vůl se furt může hnát za holkou, která ho nechce, jinej si myslí, že dobrý časy budou na vždy, že vše vyústí tak jak chce... obraz se zbortí a člověk je zas nespokojen... a nebo taky ne, ono je fakt dobrý občas mít věci trochu na háku, jen sem tam se prohrabat v bahně, to je asi ta hlavní změna za těch posledních pár let.
Nejlepší by bylo v životě dojít do bodu, kdy schoposti, činy a obecně vlastnosti zjevné člověka jsou dostatečné k tomu, aby si nemusel dotvářet představami obrázek sám o sobě. Jenže lidé vypráví příběhy...neustále. Příběhy skutečné, neskutečné, pokroucené... mnohdy mají neskutečné příběhy větší vliv než skutečné. Každý příběh je trochu poupraven vůči realitě, buď aby byl zajímavější, služil nějakému účelu či kvůli nějakému omylu, či jen aby byl lépe narativně prezentovatelný.
Opravdu bych chtěl vidět někomu cizímu do hlavy, abych věděl jak vnímá svět, přestože ho tak nějak smyslově snad vnímámě obdobně, tak tyto informace různě propojujeme, různě je dobarvujeme emocemi a vypadá to, že tento spletenec je u každého trochu jiný... možná se mýlím... možná třeba někdo vážně vnímá barvy jinak...no asi určitě, páč já nerozeznám modrou od fialový.
Svět se mění, svět se točí a mně se točí hlava... nah, netočí, na tabák už jsem si dávno zvykl.
V podstatě jsem na světě spokojený, páč teda som se narodil na správnym místě ve správnou dobu(jo tohle je možná splínuhodný), ale překonal jsem puberťácký kvílení a teď jsem asi trochu pragmatičtější.
Člověk si kdyžtak může suplovat představami, když se nebude dařit, ono úniky samy o sobě nejsou až takové zlo, ale chce to mít nadhled... ale občas jsou lákavé.
(tak to nakonec dopadlo jako takový stream of consciousness... radši už to nebudu číst, abych to celý nesmazal)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.