Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Tak se mi zdá

13. září 2016 v 23:36 | Greg Freak
Tak se mi zdá, že svět neni tak hnusný, stále beze smyslu, ale pobíhat po něm není špatný. Nezvyk psát nahypeovaný články, tak to nebudu zrovna přehánět aj přes jistý dobrý vyladění jsou píčoviny typu nejistota a pocit že nic nestíhám jsou přítomny. Taková armáda malých přehlédnutelných pavoučků pod kůží co se občas sešikuje a projeví... no nebudu tu omílat stále to samé jako asi těch pár let, co tenhle blog mám.
Pár detailů vylepšuje vyhlídky, ukazuje pomíjivost, fakt, že věci mohou nabrat nečekaný spád a z malé vlnky se může stát záplava.
Člověku chybí rituál, myšlenka, duševní očištění, zakázané uvolnění- kdo kouří přemýšlí o životě...
Takové to, když snad jedinym člověkem, se kterým se dokáže člověk bavit o takových těch "závažnějších" věcech(myšleno politika, náboženství a takové píčoviny) se neschodnete snad na jediné věci dokonce aj i u těch jiných témat. Ano člověku rozpor dává možnost nahlédnout na věc z druhé strany(když chce), ale je to takové zajímavé.
Kolem zurčí životní koloběh- lidí pracují, mají zodpovědnost a ano mám vyhlídnutou jistou práci co bych rád dělal, bavila by mě a takové ty sračky, ale tak nějak stále mám pocit, že ve mě třmí dětské myšlení. No a taky su nezodpovědné, roztržíté, nervní pako, ale tady myslím spíš takový ten wow-efekt, kdy si člověk všímá toho "dospělého světa".
Moje mysl a představivost asi nejsou zrovna stimulovány, stále stejné seriály, žádné knihy, čtení píčovin na netu...chtělo by to něco dělat, nebo se rozbít...vodkou, kladivem...Ne poslední dobou neni ta správná chuť na to, takže vypíjecí rituál či něco se konat nebude.
Vypravěč mlčí, příběh se trhá, zbývají obrazy, výjevy plné zbytečnosti, pomíjivosti. Když zmizí příběh, zmizí smysl, generace vypravěčů vyprávěly příběh o bohu, o smyslu, budoucnosti, nirváně. Pak tu byli posměváčci, cynici, pragmatici, narušující příběhy vypravěčů. Ale i tito mají pro co žít, i ten největší cynik má nějaký smysl, pokud tedy zrovna neskáče pod vlak.
Příběhy jsou důležité, bez příběhu je život jen cesta od kolébky do hrobu. Vyprávíme sami sobě příběhy o světě, o sobě o ostatních a tak si trochu deformujeme realitu, proto se taky drby tak strašně překrucují, když každého vnímání je trochu jiné.
Občas ale jednotlivé příběhy nějak nezapadají, jsou to jen takové epizody. Copak se stalo? Vnitřní vypraveč usnul? Otrávil se alkoholem? Kdo ví, ale bez nosného příběhu mohou se zdát jednotlivé příběhy zbytečné. Ale jaká úroveň příběhu tedy poté není zbytečná? Pokud epizody jsou zbytečné, proč by příběh jednotlivého života neměl být, případně příběh přesahující daný život? Buďto ty epizody mají něco do sebe, nebo je to celý na hovno.
Ufff... heleme se teď jsem se aj nějakou chvíli držel nějakého tématu... wow!
Hudba má moc a je fascinující jak série zvuků o těch správných frekvencích, těch správných úderů, brnknutí, fouknutí, slov... dokáže člověka tak ovlivnit, donutit ho zpívat, předstírat tikovou chorobu, prostě takový požitek, který se neomrzí, který je snad přirozeně zakódovaný v našich mozcích jako jídlo a sex.
Tak tyto kusé myšlenky zakončím tradičně nějakou songou... ke článku se až tak nehodí, ale tak co.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.