Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Prosinec 2015

Tahle Země neni pro mě

28. prosince 2015 v 11:06 | Greg Freak
Mé rozpoložení se střídá jak na horské dráze, týden co týden je to jinak. Dělám hlouposti a zjišťuju, že chlast blbou náladu nezlepší, spíš jí může ještě přidat. Lituju toho, co jsem udělal, a teď už mi ta chujovina, co jsem provedl nepřijde ani vtipná či zajímavá, spíš jen smutná.
Jak jinak potenciálně dobrou akci dokáže zničit splín a přemejšlení nad jednou holkou... jsem možná přecejen trochu lidskej, ale radši bych nebyl.
Nechce se nic dělat a doufám, že to přejde, ale to, co jsem si posral, tu bude stejně přetrvávat.

ehh

26. prosince 2015 v 10:05 | Greg Freak
Svět je na hovno a ty chujoviny, co dělám, mému pohledu na něj zrovna neprospívaj.

občas

24. prosince 2015 v 23:40 | Greg Freak
Občas se zamyslím nad celou svou existencí. Občas přemýšlím nad tím, že jsem sám sobě vypravěčem. Občas mi přijde, že su jediný skutečný člověk, že vše tohle je jen příběh. Občas přemýšlím nad tím, že jsem postavou příběhu někoho jiného. Nevím kam jdu, sleduju celý ten příběh a občas mi přijde, že je to jen příběh jakési vedlejší smutné postavy, ale občas mi přijde, že i ten můj příběh má určitou poetiku.
Občas se nemám rád, občas jo, občas mi na někom záleží, občas jsem jak kámen. Občas se chovám jak debil a občas jsem debil.
Občas si všimnu, že můj příběh je pěkně prázdný, občas přemýšlím o příbězích druhých a jak těžké si je představit, že někdo myslí jiným způsobem.
Vždycky mám takový nepříjemný pocit, když přemýšlím o světě kolem sebe v takovýh těch disociovaných až paranoidních rovinách, že nikdo krom mne neni skutečný apod. Ale už jen ta představa, že všichni lidé kolem mají své příběhy a ty naše příběhy se jen tak míjí je trochu děsivá, můj samotný příběh je pak tak nicotný, prázdný a neoriginální, ale to je prostě asi život.

Nerozhodnost

6. prosince 2015 v 0:07 | Greg Freak
Nerozhodnost života... být mezi lidmi nebo sám. Nemám rád lidi, ale kontakt s lidmi má své výhody, poslední dobou jsem v tomto trochu pokročil, ikdyž je to stále na prd. Vyčerpává mě to a mám občas silnou touhu se na ty lidi vysrat nepřemýšlet o ničem co se jich týká a alespoň na nějakou dobu zas zalést do svého světa.
Nízký sebevědomí a trudnomyslnost nejsou zrovna sexy, ale tak už to se mnou je. Vtipné a "vtipné" sarkastické poznámky jsou poslední dobou u mě až podezřele častým jevem, ještěže v mém okolí jsou lidé, co se tím nenechají urazit. Nerozhodnot... mám žít, nebo se stočit do klubíčka samoty- should i stay or should i go- mám říct a riskovat, či držet pysk a trápit sa.
Měl bych se sebou něco dělat, ale lidi se přece jenom nijak moc nemění. V náladě bych neměl lézt na internet(teď nésu, ale nedávno jsem tak učinil a dopadlo to... zajímavě). Čekám na zázrak, ale ten se těžko stane bez mého přičinění... A aj tak to vidím bledě. Sebelitování je taky krásná činnost. Nemám se rád a ani si to nezazlívám. Humor je fajn věc, člověk dokáže díky ní zlehčovat bídnost a nesmyslnost všeho, sebeironie je ze všeho nejlepší, akorát občas už je poznat z čeho to vyvěrá. Tak blízko a přitom tak daleko a připadám si jako kretén, že se tim nechávám ničit.
Nemám rád lidi a vše vlastně vyvěrá z mého niterného cynismu, že jsou jen zvířata( a já taky, v tom je trochu problém) a že si myslí, že nejsou, přisuzují si větší váhu.
Na odlehčení od jedu jedna fajne bosenská kapela.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.