Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Listopad 2015

Střípky prázdného života

25. listopadu 2015 v 21:22 | Greg Freak
Moje předpověď o návratu úzkostných nálad se trochu naplňují, ale snad je to jen vyvolané současnými událostmi. Člověk opravdu mnohdy neví, co chce. Pak ho překvapí, že najednou změnil názor.
Prázdnotu trochu potlačuje to, že více hraj na kytaru a konečně jsem si sehnal basu, z leváckých bas( docela očekávatelně) není moc velký výběr. Peněz mám překvapivě dostatek, ale problémy s časem a nedostatek kamarádů mi poměrně upírají třeba tu radost jíti se napít.
Přestože jsem byl vychován jako katolík(sic docela liberální) tak obvzlášť poslední dobou víc trvám na svém ateismu, ale nezazlívám rodičům to, že se mě snažili vychovat k víře, protože mě to donutilo nad tím hodně přemýšlet. Hodně poslední dobou řešim holky a chujoviny s tím spjatý, tak jasný jsem šestnáctiletej kluk, dá se to očekávat, ale je to víc než dřív, bere mi to můj klid a narušuje to můj mamvpičismus( přestože sem píšu hlavně melancholický kydy, tak na venek jsem klidný a hodně věcí je mi tak nějak jedno, ale zas věci, který lidi jinak moc neřeší řešim jak k...)
Nějak mi blbne přepisování a doplňování do textu- maže se mi to, co je za tim, takže tady vůbec nebudu opravovat... uvidim jak to dopadne, aby to nedopadlo jak několikrát za poslední měsíc nebo víc, že jsem chtěl napsat článek, rozepsal se a pak se na to vysral.
Podobně jak Evžen Oněgin na konci knihy si připadám občas zlomený, bez radosti a chtěl bych se toulat. Život nemá smysl a když neni radost, tak neni ani důvod jít. Naštěstí jsou tu i světlé chvíle, kdy hýřím "ostrovtipem" ale spíš hlavně sebeironií.
Sem jsem něchtěl tedy článek úplně směřovat, ale u uřčitých lidí, či v určitých situacích mám sklony vracet se k určitým tématům.

Je to tak prosté, tak lidské, tak časté, tak iracionální, no neudělalo by se vám z toho zle...

Zabte mě nejsem to já

22. listopadu 2015 v 22:31 | Greg Freak
Nad bludy lidské povznený
myslel jsem si, že dávno jsem,
ale pak přišlo probuzení,
že jasný jsem jak bílý den,
ubohý stále jenom člověk,
nedávno byl přece pravěk.
Prosté, ubohé, je to směšné.
Výplod mysli obloužněné.
Spánku se mi zas nedostává,
možná zas blbé období,
proto jsem as zas otrok nálad,
co mysl mojí podrobí.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.