Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Srpen 2015

Fuck It Dog Life's A Risk

30. srpna 2015 v 23:40 | Greg Freak
Zas jsem něco posral, ale nemám z toho ani zas tak blbej pocit, asi je mi to zádi, možná až poznám důsledky (tak do měsíce), tak toho zas budu litovat, ale co.
Celej den odpočívám a jim, bylo to vyčerpávajících pár dnů. Všechno co se v mozku děje je stejně jen chemie, směsice elektrochemický reakci, kdy se mezi neurony vyplavují a zachytávají ionty a neurotransmitery, člověk si dá zas po nějaký době tabák a je na chvíli líp- svět je krásný, nádhera jen tak ležet a poslouchat Muchu.
Strach z neznámého je pro lidi tak typický, někdo se bojí cizích lidí, cizích názorů, někdo se bojí budoucnosti, nejistota naplňuje naše životy. Nepředvídatelnost dodává životu krásu, ale zároveň dokáže otrávit mysl. Teď stačí sám sebe přesvědčit, že vše přežiju, možná vše nebude krásné, ale žiju nebo spíš přežívám. Svázán- obcházet pravidla a doufat ve volnost je aj sranda, ale hyperprotektivní a zatvrzelí rodiče dokáží být až moc velkou překážkou... jop další pitomej puberťák, co si stěžuje na rodiče, ale skoro každej puberťák je má a u člověka při blížení se dospělosti se prostě touha po volnosti vyvine.
Nervozita je nemilý pocit, ale je slastné, když pomine, něco se vyřeší, nebo věci nejsou tak horké jak se zdají být.
Blíží se návrat do lavic gymplu, jsem z toho otráven, ale mrhat čas v posteli nebo ve škole neni až tak velkej rozdíl, jinak mě z toho nervozita nezachvacuje.
Už asi čvrt roku si plánuju koupit basu, ale furt jsem se k tomu nedokopal. Zabitý prázdniny mi už ani nevaděj, bylo to tak skoro vždycky a chvíle absolutní bezstarostnosti a úplného vakua událostí maj něco do sebe, akorát na tu trapnou otázku-"Cos dělal o prázdninách?"-člověk nemá pořádnou odpověď až na upřímnou a naštěstí nikam nevedoucí odpověď-"Ále, velký hovno(případně prd)"- ono by se tam nějaký věci aj našli, ale stejně konverzace tohohle typu chci radši odbít co nejrychleji.

Hovno se děje, ale stejně píšu.... jentak na uvolnění tlaku

28. srpna 2015 v 8:25 | Greg Freak
Našel jsem si brigádu, ještě to neni absolutně jistý, ale už jsem tam dvakrát byl a sepíše se smlouva, takže budu mít alespoň nějaký ty zlaťáky na pivo, občas tabák a kurník už si musim vybrat a koupit tu basu, plánuju to už čtvrt roku.
Občas píšu sračky na net a připadám si jak zoufalec, nemýlim se, ale už jen fakt, že jsem s tim dost smířenej neni zrovna dobrej. Jsem cynik a je to pochopitelný, jak můžeš mít víru v lidstvo a v krásu světa, když nevěříš ani sám v sebe. Připadám si svázanej a nevim jestli sám sebou a nebo přeochranářskou rukou rodičů, asi to první vychází z druhýho, ono to člověka naruší dost aj když se to uvolní plus moje přirozená podivnost...
Očividně se lituju, fuck it přepisovat to nebudu, nechám tady ty myšlenky jak příjdou, ať je tenhle výžblecht aspoň autentickej.
Nikdy jsem netoužil po moci, šéfování někoho podemnou, zodpovědnosti, lidi, co toužej po moci podle mýho musej bejt vyšinutý. Něco jinýho je třeba, když si někdo založí firmu, tak prostě musí zaměstnat nějaký lidi, mít někoho pod sebou, ale aj tak bych to nemohl. Míří tenhle článek někam? Ne! Je to jen změť čehosi, možná to aspoň někoho, kdo by sem náhodou zavítal, hodí alespoň trochu na stejnou vlnu myšlenek.
Píšu to v noci, ale postnu to až dopoledne- Je půlnoc, srdce mi stále buší nevim proč, asi zas ty blbý myšlenky, kafem to neni, dnes jsem ho moc neměl. Asi zas budu mít problém usnout anebo a to mě znepokojuje možná ještě víc se zas samovolně vzbudim někde kolem sedmý, což se mi poslední dobou docela stává- žeby se už mozek připravoval na školní režim...heh, spíš jak prd dělám, tak ani odpočinek moc nepotřebuju.
Měl bych se víc seznamovat s lidma, je to těžký, pro mě do cela nemilý a navíc keď je člověk pako jako já, tak je to těžký dvojnásob. A nebo aspoň pokud tohle dělat nebudu, tak aspoň dělat něco produktivnějšího než celej den civět do počítače, ani hry nehraju, páč jsem asi moc línej nebo neudržim pozornost nebo se mi nelíbí ztráta pojmu o čase, a zas hledám za všim nějaký vysvětlení.

Jsem ubohý, nesebevědomý, asociální hypochondr. Seru na to, kur...
Šedošedé dny střídají černé večery,
už jsou tu zas ty blbé nálady,
posvítí si na všechny mé vady.
Mysl se sama v sobě utápí,
snad ji něco či někdo vykoupí,
Snad láhev rumu, nebo rty ženy.
To snad já nejsem ani,
píši jak zlomený romantik,
co se sám sebou trýzní,
tak už abych si na to zvyk.

Nežiju... ale co

9. srpna 2015 v 12:13 | Greg Freak
Zas hodlám vypisovat svoje stále stejný pocity. Nic se v zásadě nějak moc nemění a lidi jsou stále stejní.

Nežiju... je to tak, téměř veškerej kontakt s lidma probíhá pod vlivem a bohužel ani těch situací teď o prázdninách tolik nebylo(kurva, tohle jsem napsal ve všech těch článkách, co jsem v poslední době vyprodukoval). Vždycky jsem byl asociál, ale blbý je, že mě to někdy začíná srát, ale po takový době je to těžký změnit.
Celý dny poslouchat muziku, čučet do kompu a užívat si bezčasí má trochu svý kouzlo, ale je to prázdný.
Pět dnů strávit s rodinou na dovolený, to bude děs.
Chtělo by to nějakej koncert, něco nějakej pěknej punk či ska, pořádně si po nějaký době zapogovat( jo je to blbý asociál a zbožnuje punk, ale co). Když někam přijdu, potkám tam nějaký lidi, tak se docela rozpovídám, ale jinak je to naprd.
Poslouchám Rancid a říkám si, jestli tyhle výlevy nejsou furt stejný, jestli si stále neulevuju stále v té stejně podobě... asi jo.
Poslední asi půl rok se snažim učit se na kytaru-samouk, takže si musim furt něco hledat a tak, a to ma docela štve, ale když se na to vyseru, tak tim pohřbim asi jedinou aspoň trochu smysluplnou věc, co dělám.

Lidi se nemění a když se snažíš sám sebe změnit, tak se ti to buď vymkne a nakonec se vrátíš zpět, nebo se hned zas vrátíš zpět. Pochmurní lidi budou stále pochmurní, jen občas se to vychýlí, ale jen na chvíli. Svět nemá rád změny, občas se mění podoba toho samýho. Dává tohle vůbec smysl?
Nevim, asi jediný, co mě dělá šťastný je, když tolik nemyslim.
Nehrabu já se v tom moc?




Word diarrhea

4. srpna 2015 v 20:20 | Greg Freak
Jop, co takhle tady postnout můj další slovní průjem.
Mozek už mi z nečinnosti, izolace vysluhuje, tak ho aspoň probudim při počítání slabik.
Vodka je lék, co zabíjí,
probouzí, co chci ubíti,
na neurony se napojí,
že s ní bych pak mohl mluviti.

Vše pak se krásně posere,
bez holky, lidí, bez práce.
Pocit zmaru ven se dere.

Prázdný čas a prázdný život.
Prázdný svět a prázdný všechno.

Už se hodně opakuji
Jak mám zastavit nečinnost?
Já nevim, ležim v pokoji,
doufám v světlejší budoucnost.

Slovní průjem jenom pro mě,
čtenáře nepotěší,
ty sny o nějaké dámě,
která snad to vylepší.

Ubohý a průměrný,
takový to asi je,
tohle chtějí přec všichni,
to mainstream velký je.
Nač já si stěžuji,
vždyť stále přec žiji,
ač to prázdný je.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.