Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Září 2014

Krátký článek o něčem

15. září 2014 v 21:11 | Greg Freak |  Shit
Zvláštní jak se myšlenka na záchodě o silně protrženejch trenkách může zvrtnout v úvahu nad gymplem, mojí třídou a věcma s tim spojenýma.
Opravdu nejde říct, že gympl je škola, kde jsou jen chytrý lidi, šprti apod. Ale musí se uznat, že třída na osmiletym gymplu má svý specifika. Přece jenom spolu strávěj osm let v jinym věku než na základce těch devět. Takový ty skupinky, který na začátku vzniknou snad v každý středoškolský třídě se začínaj rozpadat, obecně se tak nějak lidi začínaj mezi sebou víc bavit, mě k tomu tak nějak dopomohl alkohol(přece jenom pakt s tímhle démonem neni vždycky fatální-teda je, ale většinou za to nemůže on, ale život)-jednak zamozřejmě zábrany v čudu a také jít s půlkou třídy pít to docela stmelí, ale taky to, že jsem svoji apatii povýšil na novou úroveň.
Furt jsem jaksi introvert a se sklony k melancholii, ale míra dobré nálady u mě je teď docela vysoká, ikdyž asi zas možná jen na chvíli, ale i tak je to super.

First week of school blues

6. září 2014 v 16:56 | Greg Freak |  Shit
Přes prázdniny jsem měl překvapivě dobrou náladu, ale s nástupem do školy přišly trochu splíny. Zvláštní ve škole téměř nevydávám žádnou psychickou aktivitu, ale pobyt v ní mě děsně unavuje. Ono tobude asi z části posunutím doby vztávání a taky tim, že snažit se aspoň trochu komunikovat vymejšlet vtipný, rádobyvtipný a často ouchylný narážky mě vyčerpává. Po příchodu domů mě přepadaly zas blbý myšlenky. Halt jsem moc velkej introvert a nedokážu se s tim smířit. Pokus vylízt ze skořápky skončil docela špatně ikdyž jsem se docela posílil, prostě jsem prázdnej, nemám charakter ani osobnost. Ono taky, když se posilním, tak líp začínám konverzace, ale když je toho moc, tak mi to už tolik nemyslí. Vyslechl si od bejvalejch spolužáků jak jsem se změnil, současný spolužáci se zas divili jak do sebe kopu zlatavý mok.
Ale slíbil jsem si, že nebudu psát depresivní články...
Alespoň se takhle nezcvoknu, když je člověk dlouho se svejma myšlenkama, tak je to na prd.
Dříve jsem byl občas docela podrážděnej a snadno jsem se naštval. Teď nejsem schopnej bejt na někoho pořádně nasranej, nějak se namýchnout, aspoň nějakej progres (heh). Ono je lepší mít trochu nadhled, nebrat si všechno osobně.
Pokud se nenechám ovládat svým temným omezujícím já, tak to může bejt dobrý.
A hlavně nemyslet!
No nic už to ukončim, psaní do blogu mi vždycky zkazí náladu.
...a jde a jde o to, když citím divnou myšlenku, abych to přežil v pořádku jako princezna pohádku...
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.