Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Červenec 2014

(Vložte další nadpis s povzdechem na moji chabou morálku v pravidelnosti psaní článků)

28. července 2014 v 13:34 | Greg Freak
Tentokrát mám aspoň trochu výmluvu-byl jsem čtrnáct dní na táboře. Chtěl jsem ještě před odjezdem na něj napsat článek, ale lenost vyhrála další bitvu a já jen čekám než vyhraje tu osudovou bitvu a já nakonec tedy umřu žízní. Skauti nejsou žádní skautíci, heh aspoň lidi z naší družiny jsou normální v pohodě-občasné pití pro radost, žádné zbytečné moralizování. Tentokrát jsem se na tábor docela i těšil už mě nezabíjeli melancholický nálady jak minulej rok a myslim, že moje osobnost prošla za tenhle rok další změnou- ono já se docela dost měnim v průběhu času heh. Teď jsem se obrnil určitou dávkou zdravý apatie. Dát tomu trošku volnej průběh nebrat věci moc vážně.

No nic radši už toho nechám, jinak to bude vypadat jak článek ze začátku mýho blogu.

Hned den po příjezdu z tábora byla oslava u jedný mý spolužačky. No dostal jsem se docela do nálady a odjel jsem v docela vychytanou dobu, kdy už pomalu šla párty do bezvědomí, ale přišel jsem o pohled na "den poté". Kdybych si do huby nenarval rozpustný kafe(myslim ten prášek a ne už uvařený kafe) a nezapil to džusem, tak by se mi motala hlava ještě v dobu, kdy pro mě přijel otec(po kafi se nestřízlivý, jen to člověka osvěží, takže se nemotá a možná trochu líp dokáže myslet, ale hranice jsou furt v čudu a reakční čas jakbysmet, navíc se člověk necítí tak opilý, takže může víc pít a nakonec mít otravu alkoholem). Ještě jsme jeli pro stařší sestru na festival-serpentýny na cestě a destilovaná radost napomohli k tomu, že se mi udělo špatně a doma se rozloučil s obsahem svého žaludku.
Po táboře mi docela klesla tolerance ke kofeinu, takže nakonec vyhrála stimulace CNS nad její depresí a já nemohl usnout, ale to mi zas tak nevadí.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.