Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Zbožňuju vás

21. září 2013 v 13:45 | Greg Freak |  Shit
Taková moje menší povídka spíš taková abstraktní, možná jen nanicovatá:

Bylo pozdní páteční odpoledne a já přišel do svého bytu z práce. Plán byl jasný, z počítače jsem do repráků pustil Nirvanu, vzal jsem plechovku acetonu, trychtýř a prázdnou dvoulitrovou lahev, nalil jsem trochu acetonu do lahve a nadýchal jsem se výpar několika hlubokými nádechy.
Nejsem regulérní závislák, jen tohle je takový zvláštní zvyk. Mám stálou práci, vydělávám docela dost peněz, jen víkendy si takhle zpestřuji.
Ztratil jsem tak trochu cit v končetinách a v obličeji, vše se zdálo takové míň reálné, prostě určitá disociace. Mírně neohrabaně jsem zavíčkoval lahev, vzal ji do ruky a lehce zmámen se sluchátky v uších se vydal ven. Připadal jsem si jaksi nepopsatelně dětsky, prostě jakoby se mi vybavily takové ty dětské myšlenkové pochody a asociace. Slabě pohupující se a točící s lahví jako s parapletem, poslouchající Black Sabbath jsem šel městem. Lidi jsem nevnímal, ale asi se divně dívali. Každé auto, co se kolem mně mihlo, jakoby přinášelo novou vlnu myšlenek. Utlumený, ospalý a tak divně dětský jsem došel za město, kde jsem poblíž jednoho pole nalezl posed. Vylezl jsem naň a lehl jsem si na podlahu. Zírajíce na strop se mi v rýhách ve dřevě vybavily různé obrazy a tak, jako když člověk ve mracích vidí všelijaké věci, připomnělo mi to chvíle, kdy jsem jako dítě dokázal celé dlouhé chvíle zírat na podlahu a ve vzorech vidět všelijaké tvory a pak si v hlavě přehrávat různé příběhy, i později jsem to dělal, ale ne zas tak často, s měnším nadšením a spíš, když jsem se nudil. Po chvíli jsem vztal, rozdělal lahev a dal si několik dalších nádechů acetonu. To už jsem byl vážně utlumený a myšlenky se mi opravdu rozletěly hlavou bez ladu a skladu. Slezl jsem z posedu a vydal se zpět do města. Po kousku cesty se mi vybavilo, že poblíž se přestěhovala bývalá spolužačka, která byla zajímavá, tak trochu jiná, tím se mi líbila, ale já s ní nedokázal mluvit, jak ubohé vše nakonec skončí u nějaké holky. No a jako na truc jsem se tam vydal. Došel jsem k jejímu domu, pochodoval jsem před ním a přemýšlel, vybavoval si. Jako asociálovi mi byla lidská společnost povětšinou nepříjemná a tak jsem se stahoval, ale taky sem pak nemluvil i s někým, s kým bych chtěl, jako asociála si mě potom taky moc lidí nevšímalo, což nebylo špatné, ale u některých to vadilo-začarovaný kruh ignorace. Vyhrabal jsem z kapsy papír a propisku a velkým tiskacím písmem jsem napsal LOVE ME HATE ME BE AFRAID OR JUST THINK SOMETHING ABOUT ME.
Pak se ještě stejným písmem podepsal, papír přeložil a hodil do schránky. Hloupý naivní počin, ale co, vždyť je to stejně jedno...SER NA TO, SER NA TO ozvalo se mi v hlavě. Rozběhl jsem se ulicí a z nějakého důvodu začal řvát ZBOŽŇUJU VÁS- docela cliché není liž pravda. Ale zarytě nenávidět nebo mít strach je na nic, když nic neuděláš, takže...
Za tyhle excesy se mé ledviny jednou pomstí, asi se jim nelíbí, že je přetěžuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.