Gott ist tot und wir haben ihn getötet

Září 2013

Zbožňuju vás

21. září 2013 v 13:45 | Greg Freak |  Shit
Taková moje menší povídka spíš taková abstraktní, možná jen nanicovatá:

Bylo pozdní páteční odpoledne a já přišel do svého bytu z práce. Plán byl jasný, z počítače jsem do repráků pustil Nirvanu, vzal jsem plechovku acetonu, trychtýř a prázdnou dvoulitrovou lahev, nalil jsem trochu acetonu do lahve a nadýchal jsem se výpar několika hlubokými nádechy.
Nejsem regulérní závislák, jen tohle je takový zvláštní zvyk. Mám stálou práci, vydělávám docela dost peněz, jen víkendy si takhle zpestřuji.
Ztratil jsem tak trochu cit v končetinách a v obličeji, vše se zdálo takové míň reálné, prostě určitá disociace. Mírně neohrabaně jsem zavíčkoval lahev, vzal ji do ruky a lehce zmámen se sluchátky v uších se vydal ven. Připadal jsem si jaksi nepopsatelně dětsky, prostě jakoby se mi vybavily takové ty dětské myšlenkové pochody a asociace. Slabě pohupující se a točící s lahví jako s parapletem, poslouchající Black Sabbath jsem šel městem. Lidi jsem nevnímal, ale asi se divně dívali. Každé auto, co se kolem mně mihlo, jakoby přinášelo novou vlnu myšlenek. Utlumený, ospalý a tak divně dětský jsem došel za město, kde jsem poblíž jednoho pole nalezl posed. Vylezl jsem naň a lehl jsem si na podlahu. Zírajíce na strop se mi v rýhách ve dřevě vybavily různé obrazy a tak, jako když člověk ve mracích vidí všelijaké věci, připomnělo mi to chvíle, kdy jsem jako dítě dokázal celé dlouhé chvíle zírat na podlahu a ve vzorech vidět všelijaké tvory a pak si v hlavě přehrávat různé příběhy, i později jsem to dělal, ale ne zas tak často, s měnším nadšením a spíš, když jsem se nudil. Po chvíli jsem vztal, rozdělal lahev a dal si několik dalších nádechů acetonu. To už jsem byl vážně utlumený a myšlenky se mi opravdu rozletěly hlavou bez ladu a skladu. Slezl jsem z posedu a vydal se zpět do města. Po kousku cesty se mi vybavilo, že poblíž se přestěhovala bývalá spolužačka, která byla zajímavá, tak trochu jiná, tím se mi líbila, ale já s ní nedokázal mluvit, jak ubohé vše nakonec skončí u nějaké holky. No a jako na truc jsem se tam vydal. Došel jsem k jejímu domu, pochodoval jsem před ním a přemýšlel, vybavoval si. Jako asociálovi mi byla lidská společnost povětšinou nepříjemná a tak jsem se stahoval, ale taky sem pak nemluvil i s někým, s kým bych chtěl, jako asociála si mě potom taky moc lidí nevšímalo, což nebylo špatné, ale u některých to vadilo-začarovaný kruh ignorace. Vyhrabal jsem z kapsy papír a propisku a velkým tiskacím písmem jsem napsal LOVE ME HATE ME BE AFRAID OR JUST THINK SOMETHING ABOUT ME.
Pak se ještě stejným písmem podepsal, papír přeložil a hodil do schránky. Hloupý naivní počin, ale co, vždyť je to stejně jedno...SER NA TO, SER NA TO ozvalo se mi v hlavě. Rozběhl jsem se ulicí a z nějakého důvodu začal řvát ZBOŽŇUJU VÁS- docela cliché není liž pravda. Ale zarytě nenávidět nebo mít strach je na nic, když nic neuděláš, takže...
Za tyhle excesy se mé ledviny jednou pomstí, asi se jim nelíbí, že je přetěžuju.

Imaginary

15. září 2013 v 17:33 | Greg Freak |  Shit
Myšlenek tečou řeky,
žiji vlastní realitou,
nemusíš vysnít draky,
jen věc nějakou zlatou.
Sny jsou pak už životem,
realita jen strastí,
tak mimo kráčíš světem,
to nevyléčíš mastí.
To dělá spousta lidí,
život jim nemá co dát,
to oni dobře vědí,
tak můžou dál spát,
spát s očima dokořán.
neprobudí je pár ran,
tím tvrději budou spát.
Tak to prostě je a bylo,
tak nebudem se za to kát,
tady se přec vždycky snilo.
Proč žít tuhle parodii,
když je to tak na hovno.
Má to divnou melodii,
Prostě neni si s tím radno.


Nejsem ateista, věřim, že existuje Bůh a že má se smyslem života a tak něco společnýho apod. bla bla bla...Ale tenhle pesimismus až nihilismus je z rozdílu mezi realitou a sněním, že v realitě jsou lidé....hmm jak to říct decentně...zhovadilí pitomci, že realita je prostě jít od nikud nikam. Štve mě, že tak přemýšlim, je to navíc trochu sebestředný a tak. U spousty lidí je život spíše hlavně snění a představování si něčeho, ale tak už to prostě je nojo. Ono je možný, že všechny představy jsou někde, někdy skutěčný, ale to už je takový planý filozofování, taky je možný, že celej můj život je jen můj vlastní sen, že ostatní existujou jen v rámci mé mysli, ale to je napůl cesty k sebevraždě, abych se dostal do reality =D.
Tohle je jen takový moje malý zamyšlení nad věcma, nad kterejma přemýšlím docela často.
To mi připomělo Evanescence, který si taky občas poslechnu.

Extravert

7. září 2013 v 23:28 | Greg Freak |  Shit
Teď mluvim o takovejch extrémních případech, asi někoho takovýho taky znáte
Extravert je pro mě poměrně nepochopitelný člověk. Jistě v určitym smyslu je každej více či méně extravert, ale znám takový extrémy, kdy ten člověk v podstatě furt s někym mluví, domlouvá a plánuje něco a tak... Tyhle lidi dokážou mluvit v podstatě skoro s každym, až sou možná trochu otravní. Nemyslim asertivní/agresivní lidi, co si jdou zasvim a nebojej se ozvat, ale o lidech u kterejch je přirozený se strašně moc ozývat, o lidech, který si pomalu nejsou schopný dojít na záchod bez toho, aby s někym mluvili(trochu hyperbola, ale v některejch situacích je tomu tak). Nějak nechápu, co je k tomu vede. Jasně občas je to zdroj pobavení, ale tohle je jaksi extrém.
No jasně, já jsem v tomhle případě tak trochu anhedonickej a pokud mě to nějak nezaujme, tak na to jaksi kašlu a pokud promluvim, jsem možná moc upřímnej ohledně svejch "divnejch" myšlenkovejch pochodů.(možná přehánim)
Dnes mě k tomuhle zamyšlení dovedlo několik hodin "v okupaci" dvěma takovýhlema extrémníma extravertama. Nechápu jak někdo může omýlat furt dokol, takový pitomý zbytečnosti a přitom ví, že s tim prd udělá a na nic nepřijde. Např. na jednom táboře dvě holky balily jednoho kluka, tak se vo tom několik dní připitomněle diskutovalo. (tohle úplně nesouvisí s tématem, ale tihle extraverti jsou k tomu docela náchylný a často to začínaj) Možná jsem jen cynik.
Nietzsche napsal o těhlech povrchních extravertních přátelstvích, že hledají sami sebe v ostatních a ne v sobě. Nevim jestli je to pravda a jestli je to úplně špatně, ale člověk by kvůli jenom tomu určitě neměl danou osobu zastracovat.

Dofám, že se vám lidem, kteří by to mohli číst, z tohoto myšlenkového trysku nezamotala hlava, či jste se rovnou nepozvraceli pohrdáním nad autorem, ale tak se s vámi loučí váš (ne)milý Greg Freak. :P

Paradoxní optimismus začátku školního roku

3. září 2013 v 21:01 | Greg Freak |  Shit
No, aby bylo jaksi rozumněno, tak moje asociálnost zná mezí :). Ve škole, v té vymývárně mozků, se docela i rozkecám, je tam určitej okruh lidí, se kterýma docela mluvim, ale je to hlavně ve stylu kecání o filmech, všemožný "vtipný" i vtipný poznámky a tak. No asi nemůžu říct, že je to nějak moc, nebo zas, že sem ultra tichej(ikdyž někdo říká, že jsem tichej), ale hlavně je to pro zahnání nudy a taky možná z těch milionů mozkových buněk, co umíraj každou chvílí, co jsem ve škole.
Sedim stejně, jak před dvěma roky-prostřední řada úplně ve předu a dokonce se stejnym člověkem(nejsem si jistej, proč to sem píšu, ale možná proto, že je šance, že by to mohla číst osoba, co znám, ale chci, aby to věděla?!). Jinak můj kontakt se společností hasne, jednak kvůli mé nechuti, cynismu a nihilismu, ale taky určité plachosti.
Na vzdory tomu mám docela dobrou náladu.
The anarchist, the nihilist but can your prove that you exist

Nojo, v tomhle jsem pokrytec, smýšlím jinak než činím, sic ne takovým tím aktivním způsobem, kde se člověk snaží nějakou činností v rozporu s jeho přesvědčením zakrýt svoje smýšlení, aby zapadl...apod., ale jsem moc pasivní, abych něco činil, nemyslím tím to o čem je ta písníčka, teda ne na prvním místě, ale obecně všechno možný.

Achjo, prostě jsem línej apatickej srab, jehož blog se nebezpečně podobá těm teen rádoby depresivním blogů, kterými tak opovrhuje. Už se zamotávám do svých myšlenek, na vše mám názor a pak se to plete.

Poslední dobou jsem si oblíbil hodně Meat Puppets(už dříve jsem některé písničky od nich poslouchal, ale teď je to skoro obsese, úžasná obsese =D), sic jsou trochu pomalejší než to, co jinak poslouchám, ale zněj mi perfektně
Nirvana na tuhle písničku udělala cover a s Cobainovým hlasem je to možná lepší, ale instrumentální část neni tak dobrá jak originál.
Písnička, co docela dobře vystihuje moje stavy existenciální úzkosti a je trochu rockovější
Pěkná instrumentální

A taky už delší dobou poslouchá bristký Subhumans(viz první video) hodně jejich věcí je rychlejší a "tvrdší" než to první video
Well....pokud někdo přečetl tenhle slovní průjem a dokázal spolknout tohle sousto zbytečných keců bez krabičky antacid a toho, aby to vrátil :D, tak mu přeju dobrý život bez dlouhodobých následků :P.
Budu psát barokní češtinou, vulgárně a asi i s gramatickejma chybama jak se mi zlíbí.